Nejstarší písemná zmínka o Spálovu pochází ze zlomku notářské listiny, uložené ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. Vznik listiny se klade do druhé poloviny 14. století.
První datovaná zpráva pochází až z roku 1394, kdy uděluje moravský markrabě Prokop privilegia městu Potštátu, pod jehož panství Spálov původně patřil. Prvním, jenž se na listinách dle Potštátu uvádí, je Záviš z Potštátu, který panství prodal kolem roku 1322 olomouckému biskupu Kondrádovi. Následným držitelem panství byl Boček z Kunštátu a Poděbrad. V roce 1408 prodal Boček z Kunštátu potštátské panství zbohatlému zemanu Tasovi z Prusinovic. Tímto přešlo panství na nový moravský rod, který je držel přes dvě stě let.
Kup potštátského panství byl pro rod z Prusinovic tak významný, že se od té doby počal nazývat Podstatskými z Prusinovic. Majetkovými změnami vznikl samostatný spálovský statek držený příslušníky rodu Podstatských z Prusinovic. Mladota Podstatský sídlil na Spálově v letech 1535 až 1552. Po Mladotovi přejímají Spálovsko jeho dva synové Žibřid a Diviš. Žibřid padl v poli roku 1607 a jeho tělo bylo uloženo v kryptě spálovského kostela. Ke konci roku 1609 převzal panství Bernard Podtstatský z Prusinovic, který v roce 1611 spálovský díl (Spálov s Luboměří) prodal Kristině z Rogendorfu a Mollenburku. Trhová smlouva z roku 1611, kdy je od Potštátu definitivně odtrženo Spálovsko, poprvé uvádí jeho majetkový rozsah: “ tvrz a ves Spálov s kostelním podacím, se dvorem poplužním, s ovčírnou, zahradami, se štěpnicemi, loukami, pivovarem, horami, lesy, s rybníky, s mlejnem, s pilou, s řekou Odrou, s řekou pstruhovou Něčín“. Kristina z Rogendorfu držela spálovské panství až do své smrti v červenci roku 1621.
Významným rodem, který získal spálovské panství zemským dekretem z roku 1669 a odkoupením věnných pohledávek Konstancie z Landavy, byl rod Schertzů. Schertzové byli velmi podnikaví, zavedli dolování stříbra, zefektivnili hospodaření. Karel Ferdinand Schertz přestavěl v roce 1695 tvrz na zámek, po jeho smrti nebylo hospodářství na panství v dobrém stavu. V roce 1743 přešlo panství na Emanuela Kajetána Záviše svobodného pána z Osenic. Rod Závišů držel spálovské panství 140 let. Za působení Závišů prošel Spálov velkými změnami. Nejvýznamnější změnou bylo povýšení obce na městys císařským rozhodnutím ze dne 25. září 1828 s právem dvou výročních trhů a následně doprovázené rozvojem řemesel (trhy se konaly na den sv. Jiří a na den sv. apoštolů Šimona a Judy).
V roce 1874 byla postavena nová škola, která vedla ke zvýšení úrovně školního vzdělání spálovských dětí. Posledním majitelem Spálova z rodu Závišů byl baron Mořic Záviš z Osenic, ten však z důvodu finančních nesnází prodal velkostatek hraběti Dubskému, který jej koupil jako věno pro dceru Marii Giselu, provdanou za Filipa hraběte Kinského. (Svatba se konala v roce 1884 ve spálovském kostele). Ten však po dvou letech prodal statek Viktoru rytíři Bauerovi. Bauerové drželi spálovský statek do roku 1945, kdy jeho poslednímu vlastníku Dr. Moritzi Bauerovi – Chlumeckému byl tento majetek zkonfiskován.